Články z kategorie „Výchova dětí“

Ne každá neobvyklá vlastnost, zvláštní návyk nebo odlišné chování dítěte je známkou poruchy. Rodiče i učitelé se často snaží dětské odlišnosti rychle vysvětlit, někdy dokonce nálepkou diagnózy. Jak rozlišit mezi přirozenou individualitou, vývojovou nezralostí a skutečným problémem, který vyžaduje odbornou pomoc?

Jak na bezpečné tábory? Odjezd na letní tábor nebo sportovní soustředění je pro většinu dětí velkým krokem k samostatnosti. Přináší nová přátelství, intenzivní zážitky a vystoupení z komfortní zóny domova. Jako rodiče přirozeně chceme, aby si naše děti odvezly jen ty nejlepší vzpomínky. Součástí přípravy by však vedle balení pláštěnky a repelentu měl být i rozhovor o osobních hranicích a bezpečí.

Co jako rodiče, učitelé, trenéři, prarodiče… při výchově chceme? Jen aby dítě poslouchalo? Nebo aby také rozumělo, proč se některé věci dělají a jiné ne?

Vešlo se do rozvrhu vše, co je pro život důležité? Vztahy, komunikace, respekt, zvládání stresu, volba životních cílů. Má škola připravovat na život? A co to vlastně znamená?

Otázka, kterou si dnes musíme na sociálních sítích klást všichni, i děti.

Ubývá pohybu, ubývá kondice. Motivace dětí ke sportu je hlavním tématem 11. ročníku akce Díky, trenére.

Global Money week 2026: Jak otevřeně mluvit s dětmi o hodnotě peněz, inflaci či nástrahách digitálního světa? Inspirujte se v metodické sadě.

Prý není žádný, ani ten nejúžasnější, lék bez méně příznivých vedlejších účinků. Totéž ovšem platí v životě, při výchově a vzdělávání dětí. Jenže na rozdíl od léků nejsme s to dopředu prověřit téměř nic. Nanejvýš máme k dispozici spekulace, jednotlivé empirické zkušenosti a rozvahy vedené analogickými příklady. Navíc i velmi rozumný a úspěšný postup nemusí fungovat za všech okolností, u všech dětí, a někdy se dokonce může zvrtnout.

Jak čtení otevírá dveře k poznání světa a rozvoji osobnosti? Proč se stále potýkáme s vysokým počtem dětí, které nedosáhnou potřebné úrovně funkční gramotnosti?

Inkluze v edukaci znamená, že děti vzděláváme, chováme se k nim a jednáme s nimi co nejvíc podle toho, jak jsou fakticky individuálně vyspělé, co momentálně zvládají a co tedy zároveň aktuálně potřebují ke svému dalšímu rozvoji (formativní přístup). Tedy v první řadě je přijímáme takové, jaké jsou.